JAKOU KRYTINU ZVOLIT PRO ŠIKMOU STŘECHU?

ÚVOD > BLOG > Jakou krytinu zvolit pro šikmou střechu?

Co rozhoduje o výběru krytiny

Volbu krytiny ovlivňuje řada faktorů, které je nutné posuzovat společně:

• sklon střechy a délka střešních ploch ve směru spádu,
• únosnost krovu – zejména při rekonstrukci,
• využití podkroví – obytné podkroví, nebo nevytápěná půda,
• členitost střechy – vikýře, úžlabí, střešní okna, prostupy,
• klimatické podmínky – nadmořská výška, sněhová a větrná oblast, exponovaná poloha,
• místní regulativy a požadavky památkové péče,
• požadovaná životnost, nároky na údržbu a rozpočet.

Návrh šikmých střech se skládanou krytinou řeší v České republice zejména ČSN 73 1901-1 a ČSN 73 1901-2 Navrhování střech, Pravidla pro navrhování a provádění střech vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR a pro klempířské prvky ČSN 73 3610. Konkrétní podmínky použití každé krytiny doplňuje technická dokumentace výrobce.

Sklon střechy: první a nejdůležitější filtr

ČSN 73 1901-2 definuje bezpečný sklon skládané krytiny (BSK) jako sklon, při kterém je krytina v běžné ploše střechy bez prostupů a napojení těsná proti volně dopadajícímu dešti a volně stékající vodě. Zjednodušeně: nad bezpečným sklonem si krytina s deštěm poradí sama, pod ním už ne a musí jí pomoci vrstva pod ní.

Vedle bezpečného sklonu uvádějí výrobci také minimální (mezní) sklon – nejnižší sklon, pro který lze krytinu vůbec použít, a to pouze s doplňkovými opatřeními. Některé pálené tašky lze podle výrobce použít až o 10° pod bezpečným sklonem, vždy ale za cenu výrazně těsnější doplňkové hydroizolační vrstvy.

Tabulka 1 – Bezpečné sklony vybraných krytin (ČSN 73 1901-2, příloha A; ČSN 73 3610)

Norma k tabulce připojuje dvě důležitá upozornění:

• při délce střešní plochy ve směru sklonu nad 10 m, v horských a podhorských oblastech a v nechráněných polohách s intenzivními větry se doporučuje bezpečný sklon zvýšit o 5°,
• pod sklonem 10° se použití pálených a betonových krytin nedoporučuje, a to bez ohledu na řešení doplňkové hydroizolační vrstvy.

Prakticky to znamená: sklon střechy zjistěte z projektové dokumentace nebo měřením dřív, než začnete vybírat konkrétní model. Řada problémových střech vznikla jednoduše tak, že se na střechu se sklonem 18–20° položila taška s bezpečným sklonem 30°.

Přehled krytin pro šikmé střechy

Pálené (keramické) tašky

Nejrozšířenější krytina šikmých střech v ČR. Hmotnost se podle modelu pohybuje přibližně 38–60 kg/m², bobrovka ve dvojitém krytí až kolem 70 kg/m².

• Výhody: mrazuvzdornost a stálost barvy, vysoká životnost, výborný útlum hluku deště a krupobití, nehořlavost, tepelná setrvačnost, snadná výměna jednotlivých kusů.
• Omezení: hmotnost – při rekonstrukci je nutné posoudit krov, vyšší cena, pracnější pokládka, bezpečný sklon většiny modelů 22–30°.
• Z praxe: poruchy pálených krytin nevznikají v ploše, ale v detailech – úžlabí, napojení na komíny a stěny, střešní okna a nekotvené řezané tašky.

Betonové tašky

Funkčně podobné pálené krytině, hmotnost přibližně 38–52 kg/m².

• Výhody: nižší cena než u pálených tašek, vysoká pevnost, dobrá odolnost vůči větru a sněhu, řada modelů s bezpečným sklonem 22°.
• Omezení: hmotnost, povrchová úprava časem matní a krytina může obrůstat mechy, náročnější manipulace.

2. Krytina a hydroizolace – povrch střechy

Vrchní vrstva střechy je první bariérou proti vodě. U šikmých střech jde nejčastěji o tašky, plech nebo šindele, u plochých střech o fólii nebo asfaltové pásy. Hledejte především:

• prasklé, posunuté nebo chybějící tašky či jiné prvky krytiny
• uvolněné nebo zvlněné plechy
• trhliny, puchýře, odlepené spoje nebo mechanická poškození fólie či pásů
• mech a náletovou zeleň – kořeny náletových dřevin dokážou hydroizolaci poškodit a mech drží vlhkost, která v mrazu rozrušuje materiál
• místa, kde po dešti dlouho stojí voda

Na stojící vodu je dobré upozornit zvlášť. I tzv. plochá střecha má mít spád, aby voda odtékala k vtokům. Pokud se na ní opakovaně tvoří větší kaluže, příčinou může být ucpaný vtok, ale také deformace konstrukce nebo nedostatečný spád. V takovém případě je vhodné zjistit, proč tomu tak je.

Vláknocement a přírodní břidlice

• Vláknocement (šablony, desky) – hmotnost přibližně 12–20 kg/m², pokládka na celoplošné bednění, bezpečný sklon podle formátu a klimatické oblasti. Pozor při rekonstrukcích: původní eternitové krytiny mohou obsahovat azbest a jejich demontáž vyžaduje odborný postup.

• Přírodní břidlice – velmi vysoká životnost, typická pro reprezentativní a památkově chráněné objekty. Pokládka je náročná a vyžaduje zkušeného pokrývače; bezpečné sklony se řídí druhem krytí a velikostí kamenů.

Asfaltové šindele

Lehká krytina (přibližně 7–10 kg/m²) s bezpečným sklonem 18°, kladená na celoplošné bednění s podkladním pásem.

• Výhody: nízká cena a hmotnost, vhodnost pro tvarově složité menší stavby (věžičky, altány, zaoblení).
• Omezení: kratší životnost, citlivost na UV záření, vysoké teploty a mechanické poškození, nutnost důsledného kotvení proti sání větru. Celoplošný podklad zvyšuje difuzní odpor skladby, a proto je nutné správně navrhnout větrání.

Tabulka 2 – Orientační porovnání krytin šikmých střech

Krytina sama o sobě nestačí: doplňková hydroizolační vrstva

Jak těsná musí DHV být, stanoví metodika Pravidel CKPT, na kterou norma výslovně odkazuje. Rozhodují dva faktory: o kolik je podkročen bezpečný sklon krytiny (o 4°, 8°, 10° či více) a kolik zvýšených požadavků na střeše působí:

• využívání podkroví (obytné podkroví, kanceláře) – počítá se jako dva zvýšené požadavky,
• konstrukční náročnost – vikýře, úžlabí, střešní okna, výlezy, prostupy, změny sklonu, délka krokví nad 10 m,
• náročné klimatické poměry – exponovaná poloha, vyšší nadmořská výška, zvýšené zatížení sněhem nebo větrem,
• zvláštní místní předpisy – místní regulativy, požadavky památkové péče.

Tabulka 3 – Třídy těsnosti DHV (dle Pravidel CKPT 2014)

Kvalita fólie. 

Pro použitelnost podstřešní fólie nerozhoduje její plošná hmotnost, ale technické vlastnosti. Podle Pravidel CKPT musí fólie pro DHV mimo jiné dosahovat reakce na oheň alespoň třídy E, příčné pevnosti v tahu nejméně 110 N/5 cm, smrštění nejvýše 2 % a po umělém stárnutí nesmí mechanické vlastnosti klesnout o více než 35 %. Fólie, která nesplní byť jedno kritérium, se jako DHV použít nesmí. Pro dočasné zakrytí stavby jsou požadavky ještě přísnější a dobu použitelnosti musí výrobce výslovně uvést – zpravidla jde o týdny, nikoli měsíce.

Větrání a kotvení: dvě věci, na které se zapomíná

Větrání. Vzduchová vrstva mezi skládanou krytinou a DHV musí být podle ČSN 73 1901-2 (čl. 5.4.1) vždy navržena jako účinně větraná – s přiváděcími otvory u okapu a odváděcími v hřebeni a nároží. Minimální tloušťka větrané vzduchové vrstvy je podle normy 40 mm, u delších krokví a nižších sklonů je vhodné ji zvětšit. U plechových krytin je větrání ještě důležitější kvůli riziku kondenzace na spodním povrchu plechu.

Kotvení. Stabilita krytiny na okrajích střech, lomech střešních ploch a u prostupů musí být podle ČSN 73 1901-2 (čl. 5.1.6.2 a 5.1.6.3) vždy zajištěna mechanickým kotvením, stejně jako u všech upravovaných (řezaných) tašek – bez ohledu na lokalitu a sklon. Kotvení tašek v ploše se řídí výpočtem sání větru nebo minimálními pravidly výrobce.

Nejčastější chyby, se kterými se při revizích setkáváme

• Krytina pod bezpečným sklonem bez odpovídající DHV – například volně položená fólie pod taškou s BSK 30° na střeše se sklonem 20°.
• Nevhodná podstřešní fólie bez parametrů pro požadovanou třídu těsnosti, často vybraná jen podle ceny.
• DHV přetažená přes hřeben bez odvětrání – vlhkost z podkroví nemá kudy odejít, kondenzuje ve skladbě a napadá dřevěné prvky krovu.
• Nekotvené okrajové a řezané tašky – po první vichřici chybějící tašky v úžlabí a u štítu.
• Nedostatečné přesahy klempířských prvků – lemování komínů a štítů bez dostatečného zatažení pod krytinu a vzájemného překrytí.
• Záměna lehké krytiny za těžkou při rekonstrukci bez posouzení krovu statikem.

Jak postupovat při výběru krytiny krok za krokem

1. Zjistěte sklon a délku střešních ploch – z projektové dokumentace nebo měřením.
2. Při rekonstrukci nechte posoudit stav a únosnost krovu statikem.
3. Vyberte typ krytiny, jejíž bezpečný sklon odpovídá vaší střeše, při podkročení ověřte minimální sklon a podmínky u výrobce.
4. Spočítejte zvýšené požadavky a stanovte třídu těsnosti DHV, zvolte fólii, kterou výrobce pro tuto třídu deklaruje.
5. Navrhněte větrání – výšku kontralatí, přiváděcí a odváděcí otvory.
6. Ověřte místní regulativy a případné požadavky památkové péče.
7. Detaily (úžlabí, komíny, střešní okna) řešte systémovými doplňky a klempířskými prvky podle ČSN 73 3610.
8. Během realizace zajistěte kontrolu prací, které budou zakryty – DHV, podtěsnění kontralatí, větrání – dokud jsou ještě vidět.

Závěrečné zhodnocení

Neexistuje jedna nejlepší krytina pro všechny střechy. Pálené tašky jsou robustním a dlouhodobým řešením pro sklony od 22–30°, betonové tašky nabízejí podobné vlastnosti za nižší cenu, plechové krytiny jsou často jedinou rozumnou volbou pro nízké sklony a krovy s omezenou únosností, břidlice patří na reprezentativní a památkové objekty a asfaltové šindele na tvarově složité menší stavby.

Rozhodující je, aby zvolená krytina odpovídala sklonu střechy a aby pod ní byla správně navržená doplňková hydroizolační vrstva, funkční větrání a kotvení. Většina poruch šikmých střech, se kterými se v praxi setkáváme, nevzniká v ploše krytiny, ale v detailech a ve vrstvách pod ní – tedy tam, kde je po dokončení střechy už nevidíte. Proto doporučujeme nechat skladbu i detaily zkontrolovat ještě během realizace, a ne až při prvním zatékání.

Autor: technický tým REVIZE STŘECH s.r.o. – odborného poradce v oblasti zastřešení budov. Specializujeme se na revize střech, defektoskopii, lokalizaci netěsností a diagnostiku plochých i šikmých střech.